Pro Ivu a všechny zatrpklé slečny
Iva tvrdí, že všichni jsou od přírody polygamní, tudíž bysme konečně měly začít být taky a ne trapně věrné a užívat si, jak nám to občas dělali i naši partneři, nyní už ex, nu, něco na tom určitě je, příroda zakodovala v hlavě „množte se“, ale já si pořád říkám, co z toho? A Iva si jistě říká to samé, protože ani jedna nepatříme mezi tu promiskuitní část naší populace, na vztazích jsme si zakládaly a najednou vše změnit…..jo, to by jsme Ivo stejně nedokázaly. Prázdné schůzky, prázdné polibky, kdepa Ivčí, to není nic pro nás, ať ve vzteku říkáme cokoli, ať ty chlapy v afektu nazýváme jakkoli (nebudu uvádět příklady, jinak mě bloknou za mravní ohrožování mládeže), stejně tajně čekáme a sníme o tom p. Dokonalém a důkazem všeho našeho doufání je v našich věčných výkladech karet, v čteních mezi řádky z našich slov a dlouhých rozhovorech, k občasným povzdechům mezi myšlenkami, co nás pronásledují ve dne v noci, a byť to vše schováváme za hodně drsná slova a hodně drsné chování, Ivo, svá srdce a touhy nezměníme ať kecáme co kecáme a komu to kecáme, a je to dobře, protože co s životem bez lásky, co s láskou bez trápení, co s trápením, bez doufání, co s doufáním, bez doufání v toho pravého. A on je a přijde a z těch zatrpklých a sprostých feministek a ledových královen, rázem roztají zase ty srdečné a milé slečny, které se umí krásně smát a vtipkovat i jinak než na adresu druhého pohlaví a které také umí zatřepat dlouhýma řasama, zardít své tváře a říct, „čekala jsem a i když ti to trvalo dlouho, jsem ráda, že už jsi konečně tu…“ Ivo, někdo klepe na dveře, jdi otevřít a jestli to není ten pravej, pošli ho k jiným dveřím, my už o trapné kopie nestojíme….:-)))))))
