Janiny stránky

Kde začít… začnu u sebe. Jsem jaká jsem, nechci se měnit a přizpůsobovat okolí, světu, ničemu, možná Tobě, trošku, malinko tak, aby nám bylo dobře. Napsala jsem už moc věcí, moc myšlenek, ale když chci napsat něco Tobě, slova i myšlenky mě opouští, protože to co teď prožívám se slovy nedá popsat, prožívám nekonečnou radost, prožívám nekonečný smutek. Prožívám nekonečné štěstí, prožívám nekonečné utrpení. Prožívám nekonečnou lásku, prožívám nekonečné zklamání. Hledám hranice toho všeho, hledám pevný bod, kde se uchytit a už nepustit. Hledám, nenacházím, ale hledat budu dál, protože vím, že bez toho pevného bodu budu ve svým životě ztracená. Vím, že ten pevný bod jsi Ty a já se Tě chci chytit a už nepustit. Děsí mě představa, že Tě už nenajdu, děsí mě představa, že Tě najdu a Ty se rozplyneš, chci Tě mít nablízku, chci být nablízku Tobě… ještě ne, ještě Tě hledám, ale jedno vím jistě, až Tě najdu, tak se Tě budu držet dost pevně a nenechám rozplynout, nenechám utéct, nenechám ztratit se, nemůžu… Tohle Ti můžu slíbit, že pak už nás dva to krásné slovo MY nemine…