Slova...
Často mě napadá spousta slov, které bych sem chtěla napsat, ale nevím, kde začít. Třeba slovo zoufalství – co je to za slovo, když při jeho vyslovení se vám tak odevzdaně zalesknou oči a je vám tolik smutno?…..hned zatím je naděje – naděje v co? V lepší zítřky? A kdy přijdou? Protože tolik lidí na tu svou naději čeká a kolik z nich se dočká?….. Emoce – patřím mezi tu emotivní část populace, takže vím, že skrývat emoce nemá smysl, dusím je sama v sobě a pak je mi mnohem hůř, ale na koho ventilovat ty pozitivní a na koho ty negativní?.... Duchaplnost – co to je za slovo? Zachovat si svou duchaplnost, to opravdu mnohokrát nejde nebo ano?…. Žárlivost – ten kdo miluje, ten žárlí, trochu hloupost, ne? Žárlivost je krásná věc, ale ne na úkor probělých nocí obou dvou…nebo tří?.... Láska – při slově láska si vybavím bílou holubici, sněhobílou, ale co když zamává křídly a odletí?...... Zamilovanost - rozkvetlá třešeň, pod kterou se dva líbají a celý svět patří jen jim, ale co až ta třešeň odkvete? Co přichází pak? Nevím, všechny ty slova umí dát pravdu i lež, umí si s vámi zahrávat a i vy si můžete zahrávat s nimi, umí potěšit i ublížit, ale co je lepší? Chcete je vyslovovat nebo slyšet….nevím, já osobně chci teď slyšet jediné slovo a to je Ticho – protože hodně dává a málo bere….
