Janiny stránky

Dneska jsem fakt vzteklá, ale extrémně. Je to přesně rok, co umřel jeden z nejdůležitějších lidí mého života. Nechce se mi nic, chtěla jsem dnešní den strávit v tichosti a ve vzpomínkách a místo toho jsem tu řešila absolutní hovadiny v závěsu mé osmdesátileté babičky. Vím že máme mít úctu ke starým lidem ale neměli by mít staří lidé úctu i k nám? Neměli by ocenit, že jim obětujem každou možnou chvíli, aby si nepřipadali sami, že bysme jim za to vše co pro nás v životě udělali snesli modrý z nebe a ne jen dělat naschvály a hloupostmi na sebe upozorňovat? Chjo, tohle je fakt pakárna a strašně mě štve, že když hledám možnost přijít na jiný myšlenky s lidmi, se kterými bych na jiný myšlenky přišla ráda, jak naschvál na mě nemaj čas zrovna když to dost potřebuju a to fakt nenávidim. Jsem přesvědčena že to není fér, ale vzdávám to. Kašlu na všechny lidi co kašlou na mě. Myslim že nejsem velká citlivka abych tyhle dny a období měla denně, myslim, že se nechovám jako střed vesmíru, myslim, že jednou za čas si to ramínko k vyplakání zasloužim. Fajn, tak si ho nechte, ale u mě ho taky nehledejte, já mám taky svý srdce a city a nejsem robot a takovýma sebestřednýma egoistama se už víc obklopovat nehodlám…