Jak jsme s Ivou prohlubovaly mezinárodní vztahy
V dobách, kdy jsme měli s R takové období, kdy jsme spolu bydlet prostě nemohli, jsem se na chvíli odstěhovala zpátky na privát k mé kamarádce Nastě, s kterou jsem předtím už bydlela a která byla v tu dobu jedna z mých nejlepších a nejbližčích kamarádek. Nasťa pochází z Ruska od Černého moře a sem k nám přijela studovat. Vzhledem k tomu, že tu byla sama bez rodiny a já vlastně taky, hodně nás to sblížilo. Nasťa byla krásná vysoká holčina, ale s klukama u ní byl vždy problém, protože ona u čechů postrádala jistou živelnost a takový ten jižní oheň, nazívala je knedlíkama, což mi přišlo fakt vtipné i výstižné a hledala své partnery v zahraničních řádách. A tak netrvalo dlouho a našla si švýcara, co pocházel původem odněkud z jihu Evropy. Stačilo se na něj jen podívat, vysoký černovlasý a černooký chlap s velkou rodinou, kterou měl nastěhovanou u sebe ve Švýcarsku. Měl tam velkou stavební firmu s bratry a tak můžu říct, že jak mi tady počítali v tu dobu každou korunu, on počítal každých sto tisíc, míň pro něj byly nepodstatné drobné. Nejhorší auta, kterými kdy přijeli, byli nové Mercedesy a Audiny, co dodat, Nasťa byla v 7. nebi, bohatej živel, super kombinace a my s Ivou jí to moc přály. To slovo „přijeli“ bych ráda zdůraznila, protože Z nejezdil nikdy sám, bylo to na něj daleko, takže povětšinou s sebou bral někoho ze svých bratrů a nebo kamarádů a pro Nasťu tím vznikl jasný úkol, sehnat nějakou kamarádku do počtu. Celkem už jsem si i zvykala na to, že jsem to já, ale protože byli i z trošku odlišné kultury, Nasťa vždy na otázku jestli já nebo Iva máme přítele vždy pohotově odpověděla že ne, jinak by nás považovali za lehčího směru. Takže jsme s Ivou byly pro ně stále svobodné a nechtěné a tak si Z jednoho dne řekl, že to přece takhle nechat nemůže a že nám najde nějakého švýcarského štramáka, ale jistě v tom hrála určitou roli i zištnost, aby nemusel do Čech pořád někoho uhánět, ale aby s ním někdo jezdil dobrovolně:-) My s Ivou už jsme si připadaly opravdu zvláštně, hlavně já, protože Iva nebyla až tak na ráně, ale já tím, že jsem bydlela s Nasťou jsem byla prakticky v centru dění. Bylo hodně divné ale zároveň i komické pořád odmítat přízeň Z kamarádů a přitom jim neříct, že je to z toho důvodu, že už dávno zadaná jsem. Musela jsem vypadat opravdu jak nějaká namyšlená fiflenka, ale my se tomu s Nasťou o samotě pořád jen smály. A tak mě všichni tahali všude možně, jezdili jsme do nejluxusnějších míst jižních čech, jen aby na mě kluci zapůsobili, slibovali mi koupi vlastního bytu za občasné návštěvy a opravdu by mi snesli k nohám modré z nebe. Pořád upozorňuju, že cenová relace moje a jejich se značně lišila, protože povětšinou byli Z kamarádi stejně zámožní, takže koupě bytu pro mě znamenala tak dvouměsíční příjem možná ani ne. Moc jsem se bavila tou jejich snahou, ale nikdy jsem ničeho nevyužila, bylo by mi to hloupé. Nehledě na to, že byť byli kámoši za vodou, rozhodně jim zas povětšinou chybělo dost do krásy, což Z komentoval jen, „ale on je strašně hodnej“, takže od té doby jsme s Ivou každému přírodou na kráse neobdařenému, říkaly, „no, zas přijel hodnej kámoš“:-) Ale vrcholem těch všech hodných spolucestovatelů byl Z bratr. Nikdy jsme nesoudili nikoho podle vzhledu, chraň pánbůh, ale u tohoto člověka můžu říct, že když se rozdávalo jak na kráse tak myšlenkově, opravdu chyběl ale naprosto všude. Byl pravý opak Z, menší, vychrtlý, světlý, málo vlasů, ostré rysy no a na čele měl, a fakt si nevymýšlím, zhruba centimetrovou bradavici. Myslím, že na každém je něco krásného, ať už ústa, oči, tvar obličeje, způsob vyjadřování, cokoli, ale ať jsme na B s Ivou pátraly jak jsme pátraly, prostě jsme nic nenašly. Vrchol všeho ale byl, že B si své nedostatky v žádným případě nepřipouštěl a tak se konkrétně ke mně a k Ivě i choval. Bylo to zas jednou, když po čase přijeli, Nasťa rozhodla, že bysme mohli všichni jít na diskotéku, všichni znamenalo já, ona, Iva, Z a B a aby mohli chlapci pít, Iva se nabídla že bude řídit a že jedeme jejím autem. Už při té představě, jak si chlapci sedají z Mercedesu do mini staršího Peugeotu jsem vybuchovala smíchy a řekla si, že o tuhle zábavu v žádným případě přijít nemůžu. Taky že jo. Iva mě vyzvedla a jeli jsme pro ty tři do hotelu na Lannově tř. Prozvonila jsem Nasťu, aby vyšli před hotel. Nasťa šla jako první a za ní vyšli kluci a při pohledu na Ivy auto se jejich kroky značně zpomalili. To už mi cukaly koutky a měla jsem co dělat, abych nevybuchla. Nasťa si mě vzala stranou a říká: „prosím tě, pusť Z dopředu, jo?“ a já jí na to odpověděla „nepustím, za prvý by mě tam vzadu ten tvůj švára určitě chtěl ohmatávat a za druhé jsem v černé sukni a Iva vozí béžového psa vzadu na sedačkách….“ –„ale my jsme taky všichni v černém….“ Už jsem to ani neslyšela a rychle se nacpala dopředu. S Ivou jsme se na sebe podívaly a měly co dělat abychom se nezačaly smát. Obzvlášť když se ti tři zaboha nemohli dozadu naskládat:-) Když konečně skončili a zabouchli poslední dveře, otočila jsem se na ně dozadu a při pohledu na tři sardinky to už neustála a začala se tlemit na plné kolo. Z seděl uprostřed a všiml si, jak pozoruju jeho vyděšený pohled, když se Iva začala rozjíždět a tak to chtěl diplomatickou pochvalou vyrovnat a tak pronesl, „Ivo, tvoje auto, malý tank, dobře jezdí“. To už jsem si stírala řasenku z tváří a Iva pro smích ani na cestu neviděla:-) Nicméně před diskotéku jsme ve zdraví dojeli a tak jsme se všichni zas vyskládali, kluci byli trošku pobledlí a šli dovnitř. B viděl v jedné z nás s Ivou krásně ztrávenou noc a tak opravdu nelenil a celou dobu, kdykoliv jedna z nás někam odešla, ať už na záchod nebo pro pití, zaměřil svůj pohled do výstřihu té druhé a jen opakoval, „oooooo, ty máš tak hluboké oči, tak krásné…..“ –„ale já mám oči tady…“ –„ano, vždyť já je vidím, já tě asi miluji, přísahám že jsi jediná….“ A jak kolovrátek vždy té, co byla k dispozici:-) moc nás to s Ivou bavilo a tak kdykoli zrovna odešel on, začaly jsme opakovat jeho věty a smát se jak praštěné, až nás Nasťa kopala pod stolem, že to uslyší Z. Postupem noci, když B viděl, že to nikam nevede, přitvrdil. Začal nás chytat za ruce a klekat si před nás a když viděl, že se ta druhá zas vrací, rychle udělal, že něco hledal pod stolem:-) Pak už jsme to neustály a při posledních výpadech, kdy se rozhodl svá slova ztvrzovat i polibkem, jsme na něj zpustily. „Jo tak ty mě miluješ, jo a že to samé říkáš i Janě (Ivě)…..“ –„ne, to já neřekl, já miluji jen tebe, ona lže….“ A to už jsme se obvykle mohly smíchy potrhat. No, abych to zakončila, B se samozřejmě bohaté sexuplné noci ani s jednou z nás nedočkal, což ho rozlítilo natolik, že když druhý den odjížděli, tak místo pozdravu se na nás otočil a se vztekem podtrženým sexuální abstinencí vykřikl, „j*bem české hranice!!!!!!!“ Nasedl a od té doby už se opravdu k naší radosti u našich dveří nikdy neukázal…:-)))