Když má Iva náladičku...
Iva a já jsme opravdu šílení nakupovací maniaci, jak někde vidíme nápis "akce", už tam jsme, i kdyby nás to mělo stát poslední peníze, berem vše, nikdy nevíme, kdy se to přece může hodit!!!!! Takže bych nikomu nepřála vidět naše obydlí, když přijdeme z nákupu. Kdo neumí skákat a různé parakotouly by se dál jak mezi dveře odvažovat neměl. Nu a jednoho dne jsme se rozhodly vyrazit do Tesca, vlastně už byla tma, ale naštěstí má Tesco nonstop, tak nám to žíly nervalo. Iva měla zrovna ten den docela rejpací náladu, takže jsem byla chvílema docela ráda, že u sebe nemám zbraň, jinak tohle už teď píšu asi z vězení:-)))) Vyzvedla jsem Ivu a hurá do Tesca. Cestou jsme kecaly, jak jinak než o chlapech a jak bysme si přály být jinak zaměřené, že by to bylo jistě mnohem jednodušší a já si všimla, že mi dochází nafta. Automaticky jsem zajela k nejbližší benzíně a začala tankovat. Iva si otevřela dveře, abysme mohly kecat dál a když jsem dotankovala, zatočila jsem víčko od nádrže, sáhla do peněženky a peníze nikde. "Sakra, já dneska platila složenky, nemám u sebe peníze...." a začala jsem hrabat v kabelce. Iva si poposedla z auta tak, že jí bylo slyšet na celou benzínku a začala, "no výborně, paní podnikatelka a nemá u sebe ani floka, takhle se to dělá, no jistě,......" Moc jsem jí neposlouchala a hrabala dál nicméně upřené pohledy ostatních tankujících mě dost znervozňovaly. Švihla jsem po Ivě pohledem a ona na to, "no, na mě moc nekoukej, já mám u sebe 30 korun, to víš, já si nežiju jak ty!!!!":-)))))) To už jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo jí zabít, naštěstí jsem vyhrabala aspoň kreditku, zaplatila a jely jsme do Tesca. Dělala jsem si poměrně velkej nákup, Iva se nudila a tak povětšinou komentovala ostatní lidi, "ty jo, vidíš ten nos? hm, by mi mohl zrýt zahradu...." apod. Takhle jsme pokračovaly až k zelenině, začala jsem si vybírat, až jsem došla k okurkám. Mám vždy dilema, vím co chci, ale většinou zůstanou v užším výběru dvě věci a pak jsem v koncích. A úplně stejně to bylo i s okurkama. Zůstala jsem stát nad bednou okurek a v ruce si prohlížela dvě a nedokázala se rozhodnout, která vypadá líp, byť je to banalita, pro mě se to samozřejmě v tu chvíli stává životně důležité. Iva mě chvíli pozorovala a pak pronesla přes celou zeleninu naprosto vážným hlasem, "taky jsi dlouho sama, viď, jo, já to znám.....", otočila se a smutně odešla. Vedle mě stála nějaká rodina s dětma, jen jsem se na ně ohlédla a oni začali dělat jakoby nic, nicméně pochytali děti a svižně odcházeli. No, tak co už, ani jsem to neřešila, Ivy nálada se postupně zlepšila a spokojeně vysmáté jsme odjely domu:-)))))) Ale musím uznat, že každý Ivy smysl pro humor a hlavně její rýpací náladu nesdílel, pamatuju si, když se ke mě nastěhoval M, poprosila jsem tenkrát Ivu, jestli by byla tak hodná, že tu nikoho moc nezná a že jdu večer do práce a ať k nám zajde a chvíli mu dělá společnost. Co se tam dělo přesně, nevim, ale když jsem přišla domu, Iva ležela na posteli svázaná do kozelce a M seděl v křesle a spokojeně koukal na telku. Jak mě uviděli, oba začali, "byla drzá a kopala mě a štípala, tak jsem jí svázal, no", "Ti říkám je to hovado, nepochopí srandu, jak s ním můžeš chodit....", takže jsem Ivu rozvázala, ještě se tam chvíli rvali a od té doby už jsem jí nikdy o společnost k M nepoprosila:-)))))))