Láska prochází žaludkem:-)
Když Iva poznala svého expřítele S, hrozně se do něj zamilovala. Iva byla v tu dobu typ, která moc věcí neřešila, když přišla domu, měla od mamky vypráno, vyžehleno, uvařeno a tak jí nikdy okolnosti nedonutily cokoliv dělat. Ovšem velká změna přišla i s velkou láskou. Iva najednou zjistila, že S, ač je od ní mladší, umí vařit a celkově se postarat o chod domácnosti a tak se rozhodla, že své neznalosti v této oblasti před ním utají, dokud to samozřejmě bude možné. "Když ptáčka lapají,....." A k tomu jsem jí měla dopomoci já. A tak se jednoho dne stalo, že mi volá Iva a říká, "co děláš? Potřebuju s něčím pomoci, za chvíli tě naložím". Dvakrát nadšená jsem z toho tenkrát nebyla, protože jsem byla po operaci a ještě chodila o berlích, ale jela jsem. Iva mi cestou vysvětlila, že její přítel S ještě s bratrancem kdesi spravují auto a že by chtěla jakože zapůsobit, tak že mu chce uvařit jídlo a dovést mu ho tam, ale neví co. Dohodly jsme se tedy, že upečeme kuře s bramborovou kaší, na které trvala Iva, protože tvrdila, že tu umí perfektně. Řekla jsem, "fajn, já dělám kuře, ty kaši". Cestou jsme nakoupili suroviny a jely k Ivě dom. Naštěstí její maminka nebyla doma, protože kdyby viděla, co se tam dělo posléze..... No, vyšplhala jsem se do 1. patra, kde mají kuchyni a začala: "Ivo, prosím tě, rozbal mi to kuře a podej mi ho..." a Iva "nééééé, fůůůůj, já na to nesáhnu, vždyť je to mrtvý!!!!" Povzdechla jsem si, kuře jsem si připravila, naporcovala, ochutila a dala péct. Sedla jsem si ke kuchyňskýmu stolu, berle opřela o židli vedle a pozorovala Ivu, jak loupe brambory. "Myslíš, že to bude stačit? Ještě asi přiloupu, viď...", podívala jsem se na obrovskou hromadu a šly na mě mdloby. Říkám: "prosim tě už nic neloupej a dej to vařit". Tak jo, Iva vytáhla prkýnko a začala bramboru po bramboře krájet na půlcentimetrové kostičky. To už jsem začínala být trochu na nervy, jsem zvyklá vařit rychleji a už vůbec ne vše krájet na úhledné kostičky, když z toho stejně bude kaše, tak jsem jí už vztekle řekla, ať si pospíší, že kuře už se peče a s těma kostičkama tu budem do vánoc a ať dělá větší, ale to néééé, Iva to musela mít podle sebe a taky měla. V okamžiku, kdy se pak brambory začaly vařit už bylo kuře téměř upečené. Nekomentovala jsem nic, vzpoměla jsem si na své začátky, říkala jsem si, "no, tak malé kostičky, aspoň to bude už za chvilku hotové". No, měla jsem pravdu, brambory se opravdu uvařily rychle, Iva je slila a já čekala, že vytáhle šťouchačku a ušťouchá z nich kaši a jedem. Jenže to se nestalo. Iva sáhla do kredence a s významným pohledem vytáhla mixér. To už jsem byla zralá na flašku rumu a už jsme se dohadovaly, "proč to nerozšťoucháš?" -"protože my to děláme takhle" - "víš jak dlouho ti to bude trvat než ten tvůj výtvor doděláš v tomhle minimixéru?" -"prostě mi do toho nekecej, já nesnášim hrudky v kaši, takže takhle a hotovo". Zhluboka jsem se nadechla a s velkým zájmem pozorovala, co se bude dít dál. Iva nasypala část brambor do mixéru, osolila, zalila mlékem, ani nevím, jestli ho vůbec ohřála a zapla mixér. Jenže tomu se evidentně obsah moc nezamlouval a tak začal různými zvuky a poskakováním protestovat. Iva na něj sice řvala "dělej", ale ten hloupej mixér spíš dělal, jak kdyby jí vůbec nerozuměl. Pak konečně obsah umixovala, že ho vyndá a dá tam další, jenže ejhle, z branborové kaše se stalo superlepidlo. "Tak jestli tohle ten tvůj S pozře, tak tě fakt miluje a je u mě frajer..." neodpustila jsem si poznámku a začala se smát. Iva se ale nenechala vyvést z míry a pečlivě zasypávala mixér novými ingrediencemi. To už bylo kuře dávno hotové a chladlo. Pak spustila mixér a ty zvuky mě fakt děsily, ale Iva ho pozorovala s chladnou a vyrovnanou tváří, tak jsem si říkala, že to tak je asi normální, když tu náhle se začlo z mixéru kouřit, Iva pobledla a křičí: "Utíkej, bouchne to!!!!!" A sama utekla do vedlejšího pokoje a já křičela" "Počkej na mě, mě spadla berle..." a skákala jsem po jedné za ní. Pak naštěstí vše utichlo, mixér vypověděl službu, vrátily jsme se zpátky a až teprve teď jsem si všimla té spoušti. Kaše byla všude, po lince, kuchyňských přístrojích, dokonce i na stropě, vůbec nevim, jak se tam dostala. Jen jsem konstatovala, že Ivu mamka zabije, až tohle uvidí, ale Iva rychle sbalila kuře, lepidlo převlečené za kaši a už jsme utíkaly pryč. Jak to dopadlo si už nepamatuju, jestli to S snědl nebo ne, to snad doplní Iva, ale jestli ano, tak je vážně odvaha:-)))))) Jinak na Ivy obhajobu musím říct, že dnes už vaří téměř perfektně, sice jsem od ní ještě nic nejedla, kromě chlebíčků, ale prej jí to fakt jde:-)))))