I za tento vzkaz od Jirky moc děkuji
Ahoj Jano, čistou náhodou jsem navštívil Tvůj profil, a tak trochu "z povinnosti", a částečně i zvědavosti, přešel na Tvé osobní stránky a poté i blog. Musím přiznat, že jsem se zde začetl mnohem více, než jsem původně zamýšlel. Nejprve se mi zalíbilo, že Tvoje psaní má "hlavu a patu", že dokážeš upřímně vyjádřit, co Ti leží na srdci nebo co Tě trápí, což třeba já osobně moc neumím. Ovšem tím více to oceňuji u druhých. Za nějakou chvíli jsem se prokousal i k příspěvkům, kde popisuješ svůj boj s nemocí a nevzpomínám si, kdy naposledy jsem četl něco tak mrazivě sugestivního a autentického. Určitě je ode mě hloupé napsat, že jsem to v tu chvíli prožíval s Tebou, ale vyvolalo to ve mně opravdu hodně emocí. Navíc to znásobil i fakt, že jsme vlastně krajani, místa jako Krumlov, Budějovice důvěrně znám a Lipno mám už od dětství moc rád (do míst jako Černá v Pošumaví, Horní Planá, Hůrka, Jenišov, se téměř každoročně vracím). Obdivuju, žes o tom všem takhle otevřeně a upřímně napsala, určitě to nebylo příjemné vzpomínání. Vůbec netuším, jak bych se v podobné situaci choval já, v nemocnici jsem ležel poprvé (a doufám naposledy) před třema lety po spíše rutinní operaci. Bylo to asi pět dní, ale trvalo to jako věčnost a myslel jsem, že tam snad umřu. Nedokážu si představit, co jsi prožívala Ty. Musíš být opravdu silná dívka, žena, a Tvoji nejbližší na Tebe musí být opravdu moc pyšní. Člověk pořád v každodenním shonu nad něčím fňuká, nadává, řeší pitomosti a kraviny, všechno bere jako samozřejmost a nad ničím moc nepřemýšlí. Nechci, aby to znělo nějak pateticky, ale tím svým příběhem jsi mě docela shodila "z hrušky na pevnou zem". A za to Ti patří dík, aspoň jsem si zase uvědomil, co je v životě podstatný a důležitý. Myslím, že by podobnou čtenářskou lekci potřebovalo v dnešní době hodně lidí. No, tak původně jsem váhal, jestli Ti vůbec napsat, pak jsem se nechtěl moc rozepisovat, a nakonec je z toho tohle Nezlob se, ale opravdu mi to nedalo. Přeju všechno dobré, a samozřejmě pevné zdravíčko. Máš můj respekt. #Jirka K.#
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj Jano, moc mě ohromily tyto stránky. Zaujal mě ,,Poslední dopis dědovi". Vlastně všechno se mi líbí, jak se dokážeš otevřít a říct co cítíš. Neznám tě, ale díky tomuhle mám o tobě představu. Děkuju.
Milá Jano,
(Lenka, 8. 5. 2009 11:06)
ještě před 20 minutama jsem tě neznala. Jak se to seběhlo? Před pár dny mi pes pokousal mého hafíka, a součástí veterinární péče bylo i zavedení drénu. Tak nějak jsem zapomněla, po jaké době se má drén vyndat, a protože dnes náš pan doktor neslouží, vzala jsem internet a začala hledat něco jako "drén jak dlouho". No a objevil se mi tvůj blog na Lidé.cz. Nevím, kam napsat, že jsi úžasná a statečná holka. Brečela jsem u toho čtení. Je hrozný, že když je člověku nejhůř, musí se svěřit ne doktorům, ale řezníkům. Když to srovnám právě s přístupem k pacientovi, naši chirurgové a vůbec všichni rádobyskvělídoktoři by se mohli jít zahrabat anebo rovnou mazat do učení k veterinářům pro malá zvířata. Držím ti palce, abys už nikdy nemusela svěřit své zdraví takovým lidem. Bulovka je ostuda republiky, ale to, co se tam děje, není bohužel výjimka, ale norma.
Zdravím Tě v tento sváteční den a přeju Ti hodně zdraví a síly. Lenka
Super stránky
(Romča, 3. 8. 2012 11:39)