Ostrovy...
Jsem skála,jsem ostrov své vlastní spásy....A skálu nic nebolí... A ostrovy přec nepláčou...
Skála je kámen, jen studený ,třebaže mnohdy krásný kámen. Skála nemluví,nevyjadřuje pocity,neumí milovat,stejně jako neumí nenávidět .
Ostrov, ten symbolizuje samotu , opuštěnost , smutek , přestože se často nachází uprostřed ráje.
Nemůžeš být skálou,protože jsi nejen krásná,ale umíš milovat i nenávidět, stejně jako oplácet a současně odpouštět....
Nemůžeš být ostrovem,protože nejsi sama..rozhlédni se kolem,a řekni si: Hle lidé, člověče.... natáhni ruku a uvidíš, kolik rukou Tě pohladí...
A že ostrovy nepláčou? Ba, že pláčou...akorát my to nevidíme..pláčou tajně,tak ,aby to nikdo neviděl, protože jsou hrdé...tak jako my pláčeme potají,abychom si zachovali tvář pro ty,kteří nás tak chtějí vidět.